Exoplanety neobíhají kolem Slunce, ale jiné vzdálené hvězdy. Vzdálenost od Keplera-1658b k jeho centrální hvězdě se každým rokem zmenšuje – dokud se obě nesloučí.
Plynný obr Kepler-1658b se spirálovitě pohybuje ve vzdálenosti 2 600 světelných let od své hvězdy a narazí do ní asi za 2,5 milionu let. Ukazují to pozorování výzkumného týmu z USA a Velké Británie.
Je to poprvé, co byla taková spirála smrti detekována na planetě ze staré, pokročilé hvězdy. Pozorování také poskytuje pohled do budoucnosti naší sluneční soustavy, píší vědci v časopise Astrophysical Journal Letters.
,,Už dříve jsme našli důkazy, že planety se spirálovitě pohybují směrem ke svým hvězdám,“ řekl Shreyas Vissapragada z Harvard Smithsonian Center for Astrophysics, podle prohlášení. ,,Ale nikdy jsme tento jev nezaznamenali na planetě vysoce vyvinuté hvězdy.“
Takové hvězdy již spotřebovaly většinu své jaderné energie a začínají expandovat do červených obrů. Slunce dosáhne této fáze asi za pět miliard let.
Nízká doba obratu
Dobře vyvinuté hvězdy by podle teorie měly být obzvláště účinné při přitahování planet na těsných oběžných drahách stále blíže – dokud nakonec nespadnou do hvězdy. Kepler-1658b, plynná planeta velikosti Jupiteru, již obíhá kolem své hvězdy po extrémně blízké oběžné dráze. Jeho oběžná doba je pouze 3,8 dne a jeho vzdálenost od hvězdy je pouze jedna osmina vzdálenosti Merkuru od Slunce.
Pozorování hvězd
Aby se mohla detekovat jakákoli změna na této oběžné dráze, Vassapragada a jeho tým vyhodnotili pozorování z kosmických dalekohledů Kepler a Tess a Haleova dalekohledu Palomar Observatory z let 2009 až 2022.
Jak je vidět ze Země, Kepler-1658b periodicky prochází před svou hvězdou a mírně ztmavuje její jasnost. Měřením těchto tranzitů astronomové získají oběžnou dobu planety. Pozorování po delší dobu by mělo ukázat, zda se oběžná doba mění.
Tyto změny však probíhají velmi pomalu. Pomocí komplexní analytické metody měli vědci schopnost určit, že oběžná doba se během sledovaného období snížila o 131 milisekund za rok.
Planeta se tedy pohybuje stále rychleji a přibližuje se ke své hvězdě ve spirále, až do ní nakonec spadne. To umožňují slapové síly, kterými na sebe hvězda a planeta působí v malé vzdálenosti.
,,Můžeme to použít ke zlepšení našich modelů pro fyziku přílivu a odlivu,“ řekl Vissapragada. ,,Kepler-1658b je pro nás jakousi kosmickou laboratoří – a při troše štěstí najdeme mnohem více takových systémů.“
Zdroj: spiegel, TowPoint
