Podle nejnovějších vědeckých poznatků jsou houby příbuznější zvířatům než rostlinám. Nejnovější výsledky studií tomu odpovídají: podle toho živé bytosti komunikují komplexně.
V lesích a na loukách se houby někdy objevují docela osaměle. Ale dojem klame: houby se v přírodě vyskytují všude, ale většina z nich není vidět. Obvykle vyčnívají na povrch pouze jejich plodnice, ale ukryté v lesní půdě tvoří široce rozvětvené sítě a někdy se stávají velmi velkými tvory. Rekordním příkladem je, že největší známá houba na světě je prastará houba v Oregonu. Jeho podzemní síť se rozkládá na téměř tisíci hektarech lesa, je považován za největší organismus na světě.
Sítě hub se skládají z jednotlivých nitkovitých struktur, tzv. hyf, které tvoří rozsáhlou síť mycelia. Vědci již dříve prokázali, že těmito čarami se přenášejí elektrické impulsy.
Výměna informací mezi houbami a jejich sítě
Experimenty například ukázaly, že si stromy vyměňují informace o mšicích napadajících jednotlivé exempláře prostřednictvím sítě hub. V důsledku toho i další stromy posílily své obranné mechanismy proti hmyzu. Jsou ale taková pozorování skutečně o komunikaci?
Počítačový vědec Andrew Adamatzky z University of the West of England v Bristolu si položil stejnou otázku. Pro jednu studii připojil elektrody ke čtyřem různým druhům hub: jedlou houbu Enoki (Flammulina velutipes), jedovatou australskou strašilku (Omphalotus nidiformis), rozšířenou a dřevokaznou puklinu obecnou (Schizophyllum commune) a žlutooranžovou pupae (Cordyceps militaris). To je vřeckovitá houba, která roste na mrtvých kuklách různých motýlů.
Porovnání velikosti a vzdálenosti vrcholů elektrického signálu ukázalo, že každá houba má svůj vlastní tajný a jedinečný vzor. Doba trvání elektrické aktivity se pohybuje mezi 1 a 21 hodinami, amplitudy mezi 0,03 a 2,1 milivolty. Takové napěťové špičky jsou obvykle označovány jako hlavní rys neuronů. Nehoda?
„Podobnost může být pouze fenomenologická,“ píše Adamatzky ve své studii v časopise Royal Society. Navrhuje však možnost, že sítě mycelia převádějí informace o interakci hrotů způsobem, který připomíná neurony.
Rhizomatous je rétoricky číslo jedna
Adamatzky, ředitel Laboratoře nekonvenčních počítačů, šel ještě o krok dále. Chtěl vědět, jestli dokážete rozpoznat nějaké tajné zvláštnosti ve vzorcích špiček elektrického signálu a porovnat je s těmi v lidské řeči. Pomocí výpočetní, matematické a lingvistické analýzy Adamatzky uzavírá: Za předpokladu, že signály odpovídají slabikám a slovům, složité vzorce připomínají věty v lidském jazyce. Rozdělení délek slov je zhruba stejné.
Odvážná teze, jeho pozorování by ostatně mohlo mít i jiné příčiny, jak sám Adamatzky přiznává. Ale v žádném případě se uspořádání vrcholů signálu nezdá náhodné. Podle jeho logiky mají některé houby podstatnou slovní zásobu až 50 slov, ale základní slovní zásoba není větší než 15 až 20 slov. Nejlepšími rétoriky jsou podle studie obyčejné rozštěpené listy, tvoří ty nejsložitější věty. Také jádro listu se formuluje pevným způsobem.
Zatím ale studie zdaleka nepřesvědčila každého odborníka na houby. Britský vědec Daniel Bebber z University of Exeter má podezření, že rytmické vzorce se mohou více podobat těm, které se objevily při pulsujícím transportu živin plísní. Ekolog přesto považuje práci za velmi zajímavou, řekl Guardianu. Výklad jako jazyk je však poněkud bujný a trvá to řadu studií, než lze houby, a jejich tajnou řeč najít na Google Translate.
Adamatzky také nevěří, že překlad bude úspěšný. Ostatně výzkum elektrické komunikace hub se jeví teprve v plenkách a zatím se ani nepodařilo rozluštit, jak se kočky a psi dorozumívají, „ačkoliv s nimi žijeme už po staletí“.
Ale práce počítačového experta ukázala jednu věc s jistotou: houby, které byly až do 60. let minulého století považovány za rostliny, jsou neuvěřitelně fascinující tvorové. Myslel si to i brazilský skladatel. Použil elektrické impulsy slizových forem k vytvoření hudby na počítači.
Zdroj: spiegel, Vapol
