Osamělost se stále více uznává jako globální zdravotní problém. Jenže podle velké psychologické studie nejsou všechny země postiženy stejně. A politici by mohli podniknout protiopatření.
Někteří odborníci už mluví o epidemii: lidé, kteří se cítí osamělí, nemají tento problém jen pro sebe. „Osamělosti se jako problému veřejného zdraví dostává na celém světě stále větší pozornost,“ vysvětluje psycholog Frank Infurna z Arizona State University. Vnímaná sociální izolace zvyšuje riziko deprese, imunitní nedostatečnosti, chronických onemocnění a předčasné úmrtnosti. To však není nevyhnutelný osud: státy mohou proti vlně osamělosti zakročit.
Ne všem zemím se to však daří stejně. Výzkumný tým vedený Infurnou zjistil velké rozdíly v dlouhodobé longitudinální studii, která se nyní publikovala v časopise American Psychologist. V souladu s tím existuje mezi občany USA a Evropany „propast v osamělosti“.
Trvale vyšší hodnoty osamělosti u Američanů
Od roku 2002 do roku 2020 se vědci ptali více než 53 000 lidí z USA a dvanácti evropských zemí a také z Izraele na jejich pohodu. Hodnoceny byly odpovědi těch, kterým bylo v té době mezi 45 a 65 lety. „Dospělí středního věku tvoří páteř společnosti,“ vysvětluje Infurna výběr. Tvořili většinu pracovní síly a svými příjmy pomáhali financovat mladší i starší členy rodiny.
Sociální stát a jeho rozšíření pomáhá
Výsledek průzkumu: Osamělost narůstala v průběhu času z generace na generaci na obou stranách Atlantiku. Zarážející jsou však trvale výrazně vyšší hodnoty v USA. Srovnání s epidemií zde není zvlášť na místě, protože epidemické nemoci přicházejí a odcházejí ve vlnách, uvádějí odborníci. Americkou osamělost lze naopak označit za endemickou – neustále silnou.
Jen Angličané se postupem času sblížili s osamělými Američany, v generaci X, narozené po roce 1965, už mezi oběma národy není žádný měřitelný rozdíl. Osamělost v oblasti Středomoří roste poněkud pomaleji, zatímco v zemích kontinentální Evropy, jako je Německo a Francie, zůstává téměř stabilní. Severoevropané trpěli osamělostí nejméně, a to i s klesajícím trendem u nejmladší generace.
Jako vysvětlení americké nevýhody poukazuje výzkumný tým na kulturní normy individualismu – nedostatek silného smyslu pro komunitu, který je patrný i ve využívání sociálních sítí a politické polarizaci. Jednotlivci navíc pociťovali socioekonomický tlak kvůli nejistotě zaměstnání, nerovnému příjmu, častému stěhování a slabým rodinným vazbám. Každý je stále více ponechán svému osudu, protože v USA je slabší sociální záchranná síť s rodičovskou dovolenou, pojištěním v nezaměstnanosti a péčí o děti než v některých evropských zemích. Rozšiřování sociálního státu, říká Infurna, může nejlépe pomoci proti bující osamělosti.
Zdroj: spiegel, Vapol
