Tajemní vládci Núbie v dnešním Súdánu postavili stovky mohutných hrobek a chrámů, které konkurují Káhiře.
Velké civilizace starověkého Súdánu, poháněné zemědělstvím, vzkvétaly a stavěly mocné chrámy a hrobky na počest svých bohů, králů, královen a šlechticů. Jejich stavební boom za sebou zanechal asi 255 pyramid – více než dvojnásobek počtu, který Egypt postavil vedle sebe.
Přesto jen málo západních cestovatelů vidělo tyto mohutné pískovcové relikvie. Je to proto, že súdánský turistický průmysl se brzdil dvěma občanskými válkami (1956-1972 a 1983-2005) a bitvou o nezávislost, která vedla k vytvoření Jižního Súdánu v roce 2011.
Cestování do Súdánu se v současné době stále nedoporučuje kvůli pokračujícím občanským nepokojům souvisejícím s převratem v roce 2021. Když se však napětí uvolní, Súdán nabízí jedinečnou příležitost utábořit se u starověkých pyramid bez davu a dozvědět se o tajemné vládě těchto málo známých faraonů. Výlet s průvodcem po údolí Nilu vás zavede od nádherného chrámu v Solebu do města Meroë, které se zapsalo na seznam UNESCO s největší skrýší pyramid na světě.
Černí faraoni a kdysi velké město
Núbie se kdysi rozkládala na jih od egyptského Asuánu až po současný súdánský Chartúm. Dalo vzniknout jedné z nejstarších afrických civilizací, království Kush, jehož králové – přezdívaní Černí faraoni – dobyli Egypt v roce 747 př. n. l. a vládli na rozlehlém území téměř jedno století.
Toto drama se odehrávalo na březích nejdelší řeky světa, Nilu. Legendární vodní cesta, která teče z jihu na sever od Viktoriina jezera do Středozemního moře, se považovala za zdroj samotného života, protože každoroční záplavy přinesly úrodnou půdu pro zemědělství.
Z hlavního města Chartúmu je to devět hodin jízdy na sever do Solebu, nejzachovalejšího súdánského chrámu a nejjižnější stavby postavené Amenhotepem III., egyptským faraonem, který také nechal postavit chrámy v Luxoru. Kdysi ho hlídali lvi Prudhoe, pár jemně vyřezávaných šelem z červené žuly. Nyní se vystavují v Londýnském Britském muzeu.
Starobylé město v Súdánu
Pár kilometrů jižně od Solebu, kde místní podávají malé skleničky čaje u Nilu, je Kerma. Toto starověké hlavní město, založené asi před 5500 lety, vyrostlo kolem obrovského nepáleného chrámu zvaného Western Defuffa. Dnes jeho ruiny z nepálených cihel obývají pouze hnízdící vlaštovky. Nedaleko leží jeden z nejstarších hřbitovů v Africe.
Strašidelné hrobky a oslnivé nástěnné malby
Jen něco málo přes hodinu jízdy na jih a pomalu pohlcená pískem se nachází Old Dongola. Založilo se s pevností v roce 600 n. l. a sloužilo jako hlavní město středověkého núbijského království Makuria a rozrostlo se o paláce, domy a křesťanské kostely. Byla to hlavní zastávka na Darb al-Arba’in (čtyřicetidenní cesta), kterou následovaly tisíce velbloudích karavan přepravujících slonovinu a otroky mezi súdánským městem Dárfúr a Egyptem.
Nejlépe zachovalý se zdá kostel Starých žulových sloupů, jeho světlé sloupy rámující trůnní sál, který se v roce 1317 přeměnil na mešitu a zůstal v provozu až do roku 1969. Nyní je přístupný návštěvníkům spolu s přilehlým islámským hřbitovem s charakteristickým rysem 17. klenuté hrobky známé jako qubbas.
Odtud se Nil stáčí na východ a lze přijít na El-Kurru, hřbitov používaný královskou rodinou království Kush. Na rozdíl od Egypta se núbijské pohřební komory umístily pod pyramidami, nikoli uvnitř nich.
Adobe tunely pokrývají vchody do komnat, hlavní z nich je hrobka krále Tanutamuna (který zemřel kolem roku 653 př. Kr.). Nerovné mělké schody sestupují do tmy, dokud cvaknutí baterky neodhalí duo klenutých místností, z nichž jedna vede do druhé. Jejich bílé sádrové stěny se pokryly složitými nástěnnými malbami v barvách okrové a žluté.
Na zadní stěně se nachází poutavá scéna zobrazující Tanutamunovo srdce, jak se tíží peřím Maat, bohyní pravdy. Kushites věřil, že to zaznamenalo dobré a špatné skutky člověka a určilo, zda může králova duše přejít do ráje.
Královské hrobky
Další královské hrobky se objevují v Nuri, dále proti proudu. Jeho menší a strmější pyramidy o velikosti 70 a více se nyní zmenšují na 20. Nejznámější hrobky patří králi Taharqovi, černému faroahovi, který dobyl Egypt. A také králi Nastasenovi, k němuž se archeologové kvůli stoupající podzemní vodě musejí potápět.
Nuri sloužil jako královská nekropole pro přilehlé město Napata, první hlavní město království Kush. Hřbitov i ruiny osady leží přes Nil od Jebel Barkal, 104 m vysoké pískovcové stolové hory. Z jeho vrcholu můžete vidět ruiny Nuri. Včetně řad popraskaných sloupů a párů obřích kamenných beranů, jejichž oči a uši odřené časem.
Na západní straně Jebel Barkal je rozpadající se kamenný rám dveří vedoucí do chrámu Mut, manželky Amona. Reflektory osvětlují jeho jemné nástěnné malby zaznamenávající korunovaci Taharqy v bílé hlíně, okrové a tmavě modré.
Největší skupina mohutných pyramid na světě
Nakonec se Nil proplétá kolem Meroë (vyslovováno Mero-way), hlavního města Kushite, dokud se říše v roce 400 našeho letopočtu nezhroutila a kde se nacházely nejzachovalejší súdánské pyramidy. Více než 200 z nich se rozšířilo po píscích. Na jejich žulových a pískovcových základech jsou vyleptané vzory slonů, žiraf a gazel. Což dokazuje, že to byly kdysi úrodné pastviny.
„Jeví se to jako největší shromáždění pyramid na světě,“ hlásí archeolog a správce lokality Meroë Mahmoud Suliman. „V době revoluce v roce 2019 měly pouliční nápisy, reklamy a malby všechny své obrazy. Svedl lidi dohromady, protože pyramidy se jeví tak svázány s naším smyslem pro identitu.“
Zmíněné ve spisech Hérodota, existuje nádech vzdoru ohledně těchto struktur, které pevně stojí proti písku. Ve skutečnosti to byl akt odporu, který vedl k jejich vybudování na prvním místě. Ve třetím století př. n. l. byl kušitský král Arakamani (Ergamenes) unavený velekněžími lačnícími po moci merojského království (vedeného Meroë). Takže když mu poslali rozkaz, aby spáchal sebevraždu, reagoval tak, že nechal všechny zavraždit.
Nová éra kultury
Povstání zahájilo novou éru kultury. Všemohoucí egyptský bůh Amun-Ra se snížil ve prospěch boha lva Abedemaka, a vytvořilo se (dosud nerozluštěné) merojské písmo známé jako kandakes. Uvnitř hrobek stojí rytiny králů vyšší než bohové. To v Egyptě neuvidíte. Zde králové ovládali vše kromě smrti.
Je to silné poselství, které inspirovalo novou vlnu národní hrdosti. Neboť stejně jako starověké Řecko informovalo tolik o dnešní evropské kultuře, tak i Núbie formovala Súdán. Jeví se to základním kamenem, který utvářel pocit sebe sama a identity země. Pochopení této historie naznačuje cestu vpřed pro Súdán.
„Byli to velmi oblíbení králové a královny,“ říká Aya Allam, súdánská bojovná umělkyně sídlící v Chartúmu. ,,Jsou připomínkou toho, že jsme kdysi byli velkým národem a mohli bychom se stát znovu.“
Zdroj: nationalgeographic, TowPoint