Koronavirová pandemie ukázala lidstvu jeho zranitelnost. Podobný účinek by mohla mít i sopečná erupce. Vědci si nyní stěžují na nezodpovědný nedostatek monitorování takových hor ohně.
Kouřící sopky jsou součástí každodenního života mnoha lidí na Zemi – například na Havaji, v Indonésii nebo ve Střední Americe. Některé sopky ale znepokojují odborníky. Patří sem také Flegrejská pole v bezprostřední blízkosti Vesuvu a města Neapol v Itálii. Této oblasti se dokonce říká supervulkán, je to jeden z regionů s nejvyšším vulkanickým rizikem na světě. Propuknutí by mělo ničivé následky nejen pro Neapol a Itálii. Podobně vysoké riziko hrozí také ze sopek, jako je Yellowstone v USA nebo Tambora na indonéském ostrově Sumbawa.
Nebezpečí sopky
Experti z Centra pro studium existenčního rizika (CSER) na University of Cambridge a University of Birmingham nyní varují, že masivní sopečná erupce by mohla uvrhnout svět do krize podobného rozsahu jako koronavirová pandemie.
V článku publikovaném v časopise Nature nabádají lidi, aby brali nebezpečí vážně a investovali více peněz do pozorování sopek a přípravy na mimořádné události. Svět je žalostně nepřipravený na masivní sopečnou erupci a pravděpodobné důsledky pro globální dodavatelské řetězce, klima a potraviny.
Podle vědců existuje šestinová šance na erupci o magnitudě 7 nebo větší (Index sopečné výbušnosti má osm úrovní) za 100 let. Analýza koncentrací síry v ledových jádrech ukázala, že k takovým erupcím dochází statisticky každých 625 let.
V minulosti erupce tohoto rozsahu spustily náhlé změny klimatu a kolaps celých civilizací, varovala podle prohlášení expertka na rizika Lara Mani z CSER. Porovnává klimatické důsledky mohutné sopečné erupce s dopadem asteroidu o průměru jednoho kilometru na Zemi.
Přestože kombinované riziko srážky asteroidu nebo komety se Zemí je pouze setinou rizika masivní sopečné erupce, na pozorování asteroidů se vynakládá mnohem více peněz než na studium sopek, tvrdí vědci. „To se musí naléhavě změnit. Masivně podceňujeme riziko, které pro naše společnosti představují sopky,“ řekl Mani.
Podle vědců by vypuknutí na jihomořském ostrově Tonga v lednu letošního roku mělo sloužit jako budíček. Kdyby to trvalo déle, vypouštělo více popela a plynu nebo se odehrálo v regionu s kritičtější infrastrukturou, následky by mohly být zničující, říkají vědci.
Oheň u Tambory – rok bez léta
Poslední erupce o síle 7 se vyskytla v Indonésii v roce 1815 a měla dramatické klimatické důsledky, které se projevily i v Evropě, což vedlo k hladomoru, násilným nepokojům a epidemiím. Rok 1816, který následoval po erupci sopky Tambora, je také známý jako ,,rok bez léta“. „Žijeme ve světě s osminásobkem populace a čtyřicetinásobkem obchodu než tehdy. Naše složité sítě by nás mohly učinit ještě citlivějšími na otřesy velké erupce,“ řekl spoluautor Mike Cassidy, vulkanolog z University of Birmingham.
Odborníci doufají, že situaci napraví lepším monitorováním sopečné činnosti a výzkumem metod ke zmírnění erupcí a jejich následků. Například volají po satelitu, který se zdá určen pouze pro sledování vulkanické činnosti.
Vědci varují, že by se mohly vyskytovat desítky nebezpečných sopek, které lidstvo dosud nezná. Zejména v oblastech dosud vědou opomíjených, jako je jihovýchodní Asie. Méně než třetina sopečných erupcí od roku 1950 měla poblíž seismometry k zaznamenání zemských vibrací. A opět jen třetina shromážděných dat se vložila do globální databáze.
Požadují také, aby bylo investováno více výzkumu do metod geoinženýrství, například pro působení proti aerosolům emitovaným sopkami nebo pro ovlivnění magmatických komor pod aktivními sopkami. Riziko masivního propuknutí, které by zdevastovalo globální společnost, je značné, řekl Mani. ,,Současný nedostatek investic je prostě nezodpovědný,“ řekla.
Zdroj: spiegel, Vapol
