Aprilia Tuono V4 se označuje výrazem hypernaked. Možná proto, že ji dosud nikdo nepřekonal.
Nestačilo ani Suzuki GSX S 1000 GT, a tak mi šéf do ruky dal klíče od Aprilie Tuono V4. Moje počáteční nadávky vystřídalo blaho a pocity, které jsem zatím nezažil na žádné jiné motorce. Na chvíli jsem si myslel, že jsem zatraceně dobrý jezdec a možná bych ji i zvládl. To je však jen polovina pravdy. Ta druhá je, že během prvních kilometrů jsem si myslel, že na té motorce by měl jezdit Max Biaggi nebo Aleix Espargaro, ne já a že je tvrdá. A k čemu komu je? Mít takovou výkonnou motorku ve městě je něco, co nepotřebujete. Protože se nonstop pohybujete na rozhraní obrovské šlamastiky, pokuty či vlastního pohřbu, vyberte si.
Kilometry na Aprilii přinášejí spásu
Pak jsem však na ní jezdil celý den a čím déle jsem na ní jezdil, tím více jsem si všímal její jistoty, perfektního podvozku, zvuku motoru, který i přes emisní normy dokáže vlézt pod kůži, přitom však není nepříjemný. Prostě se mi dostala pod kůži a já změnil názor. Ne jízdní styl, ten byl i nadále šílený, jen už jsem ocenil to, s jakou jistotou ji umím naklonit a začínal jsem si všímat, kam jsem posunul „ostuda pás“ na pneumatice.
Byl jsem výrazně smělejší a usoudil jsem, že čím rychleji na ní jezdíte, tím dává podvozek větší smysl a začne žehlit nerovnosti a přestane poskakovat. A pokud natrefíte na sérii zatáček s kvalitním asfaltem, vaše blaho nebude znát hranic. A odstavec jízdních vlastností zřejmě uzavřu konstatováním, že tato motorka patří v první řadě na okruh. V tom případě mi všichni znalci řeknou, že by si raději zvolili verzi Factory, která má semiaktivní podvozek Öhlins Smart EC 2.0. Ten si poradí s každým povrchem a spolehlivě sekunduje vším, co to s motorkou umí.
Aprilia žere. No a co?
Přehnaná zábava nikdy nebyla zdravá a právě proto ji všichni milují. To platí i pro Tuono V4. Přes její hrdlo proteče i deset litrů, pokud se bavíte a točíte ji za hranici desetitisíc otáček, na druhé straně, pokud se krotíte, tak můžete počítat s výrazně nižší spotřebou. Jinak řečeno, já jezdil v průměru za 6,5 litru na 100 kilometrů. I to potěší, ale zřejmě si ji užijí zejména ti, co jezdí se zmiňovanou desetilitrovou spotřebou. My méně ostří jezdci se těšíme i ze zvuku motoru, který je laděn do ostra a paradoxně jej vnímá méně jezdec než ostatní. Nejpozději v tunelu si však uvědomíte, že máte pod sebou šíleně ostrou motorku. Dokonce bych ji bez problémů označil za nejlépe znějící motorku všech dob. Proč nekritizuji? No dobře, jedinou věc, co bych jí vyčítal, je pozice sezení, kterou odvodili od supersportů a po čase to budete cítit.
Zvuk motorky
Ani sám nevím, kolik různých motorových map si můžete nastavit a řeknu upřímně, že mě to ani nezajímá. Stačila mi mapa na cesty, která není až tak dobrá jako ta, co si zapnete na okruhu. Přesto jsem při výjezdech ze zatáček střílel jako divoký a osobně jsem si myslel, že rychleji to ani není možné. Do zvuku motorky se zamilujete. A musím se přiznat, že jsem díky obousměrnému quickshifteru řadil jako Biaggi, kterého vzpomínám v úvodu. Na úseku plném zatáček a kvalitního asfaltu si ji užijete a musím říct, že po chvíli jsem cítil jistotu i na rozbitých cestách. Mnozí tvrdí, že Aprilia Tuono V4 patří mezi nejlepší naháče, jaký si můžete pořídit. Já jim dávám za pravdu, neboť jediné, co chci, je zajezdit si na ní znovu.
Zdroj: automagazin.sk, top-voziky.cz